K bylinkám jsem měla velmi srdečný vztah odjakživa. Již v době mého dětství, kdykoliv byste přišli k nám domů, vybrali byste si z několika bylinných čajů nebo velmi kvalitního černého. Tuto tradici jsem uchovala dodnes.
Jako malá holka jsem dokonce sbírala nejrůznější rostliny, a ty pak usušené zpeněžila ve výkupnách. U listů pampelišky to ještě šlo, ale nedokážete si představit, kolik času zabralo nasbírat takové kilo květů sedmikrásky. Z pampeliškových květů se pak doma vařil med. A v současnosti není sezóna, kdybych nenasbírala pár bezinkových nebo lipových květů pro vlastní potřebu.
Mé bylinkářské období profesně vyvrcholilo SOČ (Středoškolskou odbornou činností) na téma Léčivé rostliny v mém okolí. Zde jsem se skutečně vyřádila. Asi nejvíce jsem byla hrdá na fotografie rostlin pořízené prvním automatem. Psal se totiž rok 1987. Už si ani nepamatuji, jak to se SOČkou dopadlo, myslím, že jsem postoupila do okresního kola a práce zůstala na gymnáziu. Třeba ji tam mají dodnes. :-)
Za dva roky po práci o bylinkách jsem byla přijata na lékařskou fakultu. Po teoretických předmětech, které nepatřily k mému hobby, jsem se našla v těch praktických. První kontakt s „živým“ pacientem vypadal jako bych s nimi vyrůstala odjakživa, stejně tak zpráva, kterou jsem z vyšetření odevzdala. Možná se ptáte, proč, proboha, nejsem v praxi! Zvláště, když je tam těch lékařů nedostatek. No, to se občas v životě přihodí takové výhybky, u mě to byly dokonce dvě, se kterými jsem se svěřila na svém osobním webu www.janamartincova.cz.
Na medicíně jsem se nesmírně těšila, až dorazíme do čtvrtého ročníku, kdy je farmakologie, a my bychom se konečně měli učit o látkách, které tělo různě zdravotně ovlivňují. Bohužel byl tento předmět pro mě mírně řečeno zklamáním. I slovutní internisté, kteří mě za znalost propedeutiky vynesli do nebes, nás u zkoušek naopak kárali: „Kdo vás učil tu farmakologii, že ji tak málo umíte?“
Zřejmě již toto období předznamenalo, že s těmi umělými farmaky nikdy příliš kamarádka nebudu. I na té farmačce jsem stála hlavně o zasvěcení do podstaty celého procesu, který vznikl okopírováním přírody. Toužebně jsem se těšila, jak si budeme sami míchat nejrůznější mastičky a kapičky, ale toho bylo opravdu pomálu. Zato jsem se tam asi dobře naučila psát recepty, které jsem nezapomněla ani po 20 letech nepoužívání :-). Ale na těch třech řádcích není vážně nic složitého.
Oblast přírodní medicíny a vůbec komplexního přístupu, dnes hodně propagovaného jako celostní medicína, mě lákal odjakživa. Možná proto mně život připravil ty výhybky, protože klasická medicína příliš prostoru pro komplexnost nedává a úřednické předpisy, tedy kolik času a zdrojů můžete jakému pacientovi věnovat, vás postupně semelou.
Na druhou stranu jsem nikdy neměla zájem o žádné metody šarlatánů, kterých se v oblasti zdraví pohybuje obrovská spousta, jak zdokumentoval mezi jinými také J. X. Doležal z Reflexu.
Právě díky jeho reportáži jsem se dostala k lékaři, který z bylinkářství udělal skutečnou fytoterapii. Téměř na úrovni evidence based medicine, tedy medicína založená na důkazech. Již první kontakt s ním mě ubezpečil, že opravdovou léčbu bylinami, fytoterapii (z řeckého phytotherapia, kdy fyton je rostlina a therapeia léčení), léčbu léky rostlinného původu, může na nejvyšší úrovni poskytovat pouze vystudovaný lékař. A nejlépe ještě mnoho let provozující medicínskou praxi. Právě on díky znalosti lidské biochemie, patofyziologie (nauce o změnách v lidském těle v průběhu nemoci) – obojí jsou na medicíně předklinické předměty s náročnou zkouškou – a také díky znalosti složení rostlin má za sebou neskutečné úspěchy, hlavně opakovatelné úspěchy v podpůrné, doplňkové léčbě i u těch nejvážnějších onemocnění, zhoubné nádory nevyjímaje. Pan doktor Landa zásadně doporučuje podávání bylin za současně vedené konvenční léčby. S fytoterapií v podání pana doktora vás seznámím v podkapitolách tohoto oddílu, hlavně pak s kazuistikami pacientů, lékaře nevyjímaje, u kterých díky léčbě bylinami došlo k významnému prodloužení, a nebo zkvalitnění jejich života.
Vaše
Jana Martincová
Autor: MUDr. Jana Martincová
