Také jste zjistily, že se podle nahodilých obrázků z kolekcí v ženských časopisech neobléknete? Jde to vůbec? Nebaví vás běhat „od kšeftu ke kšeftu“ s nulovým úlovkem. Resp. pak již ze zoufalství koupíte cokoliv, jenom abyste něco měly, i když víte, že to na sebe stejně nikdy nevezmete? Tak tomuhle u mě naštěstí již odzvonilo! Jak jsem toho docílila?
Víte, jaký jsem měla o nakupování oblečení před pár lety sen? Nebo spíše zbožné přání?
Nemuset nikam běhat, stále něco zkoušet a nic pořádného nekoupit.
Že si někam zajdu nebo někdo přijde za mnou, předloží mně balík oblečení, bot a doplňků, samozřejmě na mou postavu, ukáže mi, jak to zkompletovat a dá pouze vyzkoušet, jestli je to opravdu ono a budu to chtít nosit.
Nějak instinktivně a nevědomě jsem se právě ve chvíli svého snu vydala tuto cestu hledat. Průběh hledání nebyl vůbec hladký. Byl stylem pokus-omyl, žádost-odmítnutí a nevím, jak to ještě co nejtrefněji napsat. No posuďte samy:
Obíhání konfekce nikam nevedlo.
Fáze 1: V první fázi jsem se stále snažila z poloviny nakupovat v koncepci, z poloviny u módní návrhářky. V obchodě to byla až na drobné dílčí úspěchy jedna hrůza za hrůzou, což z dnešního pohledu, kdy si z jednoho miniobchodu najednou odnesu 30 kousků oblečení, které mně sedí, naprosto nechápu. V posledních dnech, týdnech a měsících jsem se stále častěji a intenzivněji při pohledu do zrcadla s konfekcí navěšenou na mém těle ptala: „Kdo je ta usedlá paní? To že jsem já? No, to je opravdová, učiněná hrůza. S tím musím něco udělat!“
U návrhářky jsem si sice vybrala, dodnes mám díky tomu bezkonkurenční trenčkot, zimní kabát, na který jsem čekala několik let, také několik šatů. Jako osvěžení, doplnění šatníku je to skvělá věc. Nicméně. Potřebovala jsem šatník, který budu moci různě kompletovat. Ne mít šaty bez rukávů a k tomu, když bude chladněji, tak nic na ně. Mít sice krásnou sukni, ale nemoct ji s ničím dát dohromady. Také si přiznejme, že tyto kousky nebyly zrovna laciné a pro normální nošení jsem si je nechtěla zničit.
Tak proč jsi to návrhářce neřekla, aby ti to zkompletovala?
Ptáte se správně. Řekla jsem jí to. Ale tak nějak to nevyšlo a asi to tak mělo být.
Seznámení se švadlenou mě posunulo na cestě ke svěžímu outfitu.
Fáze 2: Náhoda přála tomu, že jsem se přes kolegyni-lékařku, se kterou spolupracuji v jiné části Zdravého omlazení, seznámila se stylistkou Míšou, která současně oděvy upravuje a šije. Ta mně v první fázi přešila část použitelných věcí, ale musím přiznat, že mě přešívání starého až tak neuspokojilo. Mluvila o nějakém obchodě a stylistce, ale já vůbec netušila, co má na mysli, co si pod tím mám představit. Až jsme se konečně domluvily na společné návštěvě její známé vlastnící módní obchod.
Konečně jsem si našla svou dodavatelku kolekcí.
Fáze 3: Do třetice všeho dobrého!
Předmluva: Jedu kolem inkriminovaného obchodu, na kterém vidím nápis Outlet – Secondhand. „Tak tady asi ne,“ probíhá mi v hlavě. „Necenzuruj předem,“ ozve se vnitřní korekce úzkoprsosti.
Dějství první: Vcházím dovnitř, koukám na ty stojany s oblečením a říkám si: „Tak tady na mě skutečně nic není.“
Dějství druhé: Ujímá se mě paní majitelka Lucie, přináší asi 15 kusů oblečení na úvod, které mi podle ní sekne. Na oblečení i sebejistotu Lucky koukám s mírnou nedůvěrou: „To už mně říkalo lidí.“ Poté, co jsem vyzkoušela asi 7 kousků, jí však musím dát za pravdu. Navíc najednou 2 z původního odnáší, že to nebude ono, a přináší 10 dalších. Výsledkem mé první schůzky se stylistkou Luckou je, že si odnáším přes 30 kusů oblečení a 3 kožené kabely. Z oblečení mimo jiné asi 7 různobarevných riflí, několik kardiganů, bezpočet halenek, košil a tílek, šátky, síťované ponožky a nevím co ještě. Cena? 25000 Kč. Tohle vše mně vystačí na celou jarní sezónu, resp. několik jarních sezón, což si můžete samy ověřit, na dalších stránkách jsme vám totiž vytvořily kolekce oblečení, které se dají kombinovat a vystihují trendy stávající sezóny a možná i dalších, protože…
Dějství třetí:
… obchod Lucie mě nepřestával překvapovat ani při dalších návštěvách. Pořád na mě Lucie chrlila něco nového, nové a nové nápady, nové kousky, kde bylo vždy něco extra šmrcovního, aniž by to působilo přeplácaně. „Prosím Tě, odkud to vozíš?“ ptala jsem se při každé návštěvě. „Odkud to je?“ Nejvíce v oblibě, dokonce i před italskými návrháři má Lucka návrháře polské. Prosím, kdo zažil divoká 90. léta a trhy v Polsku, nepleťte si to. Jedná se o velmi kvalitní materiály, nadčasové zpracování – viz fotky. Jak mně sděluje Lucka, některé kousky ani nemůže přivézt, jak jsou návrhářsky napřed. Tomu nevěřím a zkusím ji asi o nějaký v brzké době požádat :-).
Na závěr mé třetí šťastné fáze, ze které vzniklo několik úžasných kombinací do jarního i letního počasí, majitelka obchodu pronesla větu, která mě při každé návštěvě běžela hlavou, ale nebyla jsem ji schopná přes všechno to překvapení zformulovat:
Motto na závěr.
„Obléct se za 100 000 Kč umí každá žena. Ale obléct se za přiměřenou cenu, abys mohla oblečení každý den střídat a během celé sezóny nenastal den, kdy budeš mít jeden outfit 2x a přitom byla´s sladěná, to je opravdové umění." A přesně tohle umění si začínám osvojovat.
Milé dámy, přeji vám krásnou inspiraci na dalších stranách. Zkuste i vy projít svůj šatník a máte-li ráno u zrcadla stejné pocity jako před několika měsíci autorka textu, najděte si i vy svou Míšu a Lucii.
Vaše zatím neunavitelná inovátorka Jana
Ještě něco. Nevydržím to, musím vám to napsat :-)
P.S.: Nebudete mi, milé dámy, věřit, ale tuhle cestu jsem nastoupila díky dětem. Jsem jim za to neskonale vděčná, že mě péče o ně dovedla až sem a doufám, že ve všech oborech, které jsou mi milé a zajímám se o ně, mě čeká ještě takováto úžasná cesta.
„Díky dětem? Vždyť právě díky dětem jsme zanedbané, ne?“ namítne možná většina z nás žen-matek. Ano, to je přesně ono. Věnovala jsem se svým dětem a rodině natolik, že jsem se parádně zanedbala. Na rozdíl od jiných jsem se však nestyděla sama sobě přiznat, že není něco v pořádku. S nepořádkem jsem se postupně svěřovala jednomu odborníkovi za druhým. Ti mi poradili. Jak? To všechno už víte, protože jsme vše sepsali do knihy Žena po 40. Z rad v ní jsem si pár vyzobala, samozřejmě nejdříve ty, které mě nestály moc námahy a ejhle, dostavila se docela znatelná změna. Ta mě motivovala, abych se ani tady nezastavila. Naopak mě toto „skromné“ know-how z knížky nakoplo jít stále dál. Byť něco bylo na dlouhé roky. Nicméně jsem se rozhodla nic nehrotit a nechala události plynout. Až mě ten potůček postupně dovedl nejen k outfitu, ve kterém vypadám stejně mladě, jako se cítím, ale také k vytvoření si vlastní cesty péče o pleť, postavu, psychiku a další.
P.S. 2: Pamatujte, že schopní lidé jsou navázáni zase jenom na schopné lidi. Poprvé jsem si toto pravidlo ověřila v poměrně důležité oblasti, kdy mě při prvním těhotenství můj skvělý gynekolog poslal ke genetičce. Ta byla schopna posmrtně pouze z fotek a povídání zjistit, jakým genetickým onemocněním trpěla moje sestra. Naštěstí pro mě a mé potomky se u ní zřejmě jednalo o náhodnou mutaci, neboť v mém genetickém kódu vada chybí.
Takto moje cesta pokračovala i v dalších oblastech. Pevně věřím, že i nadále budu hledat špičkové i lidsky kvalitní odborníky a jejich know-how, práci i názory vám zde prezentovat.
Na vás pak je stát se aspoň z 10 % upovídaným sangvinikem, který se nebojí na sebe občas něco prásknout, zeptat se na to, co jej zajímá. Jen tak se dozvíte potřebné zdroje a možné cesty ve vašem okolí. Dnes už to u mě chodí tak, že jednou za čas sem přijdu, mám přímo na sebe nachystané čerstvě dovezené zboží, to si vyzkouším a většinou vše i koupím a nosím.
P.S. 3: Možná vám přijde troufalé v tak povrchních záležitostech, jako je móda, vizáž, styling mluvit o odbornících. Ale i tady musíme hledat pro nás ty nejlepší. A mimochodem, nemluvme o povrchních záležitostech. Nevím, jak pro vás, ale abych mohla vyzařovat, co ve mně je, musím k tomu mít přece adekvátní fasádu.
Autor: MUDr. Jana Martincová
