Inzerce

Fytoterapie jako základní léčba po operaci nádoru prsu

„Pan doktor má kolem sebe samé příjemné lidi,“ sdělila mně tato milá paní a já musím potvrdit, že všichni pacienti, se kterými jsem dosud mluvila, byli naprosto úžasní, vstřícní a s otevřenou myslí. Protože mně právě tyto vlastnosti na lidech imponují, asi jsem fytoterapii jako netradiční oblast medicíny skutečně měla potkat. Příběh nádoru prsu, konkrétně duktálního karcinomu in situ stadia 1A vypadal na první pohled jako jednoduchá kazuistika, kdy po operaci a následné léčbě dojde k remisi (bezpříznakovému období). Nevím proč, ale moje intuice se s tou zdánlivou jednoduchostí nějak nemohla smířit. A pak to přišlo. Během povídání s paní, říkejme jí třeba Flores, protože na fytoterapii doktora Landy doslova rozkvetla, vypluly na povrch naprosto nové skutečnosti. Takové, které fytoterapii z místa podpůrné léčby pasovaly do role léčby základní. Jak k tomu došlo?

Příběh paní Flores oficiálně začíná na konci července 2018, ale jak si později vybavuje, už roky před tím se necítila úplně ve své kůži. Jak dodává:

Nemohu říct, že bych se cítila nemocná, to vůbec, ale tak 3 roky před vyšetřením, kde bylo onemocnění objeveno, jsem byla unavená. Musela jsem si občas lehnout, potřebovala jsem více odpočinku než dříve, a také než teď. Říkala jsem si, že už stárnu, že je to normální. Co však bylo hodně zajímavé, tak mě začaly svědět oči, měla jsem je červené, unavené, že se mě dokonce lidi ptali, co s nimi mám. Slzely mně, hůře jsem viděla. Byla to pro mě i okolí velká změna, protože jsem vždy měla zářivě modré veselé oči, čisté bělmo do bleděmodra. Ne nadarmo se říká, že oči jsou brána do duše.

Potřebovala jste brýle?

Ano, na čtení, zhruba po padesátce, to už má téměř každý starší člověk. I vidění se mi v té době zhoršilo.

Šla jste s tím k lékaři?

Ne, k lékaři jsem nešla.

Co se odehrálo toho 25. července 2018? Byla to preventivní mamografie?

Bylo to už asi tři nebo čtyři měsíce po termínu, jak se chodí á dva roky na mamografii. Moc se mi tam nechtělo, ale najednou přišlo takové vnuknutí: „Běž, zavolej tam a nech se vyšetřit.“ Po vyšetření už v čekárně volali všechna čísla pacientů před i po mně, jenom to moje pořád nikde. Když mě zavolali, řekli mi, že mě vyšetří raději znovu, aby vyloučili případnou chybu. Pak si mě paní doktorka přizvala k počítači a ukazovala mi tam takové sněhové vločky, byly to kalcifikace v pravém horním segmentu pravého prsu. Rovnou mě objednali za měsíc na biopsii.

Z každé té tečky, bylo jich asi 12, mně vzali biopsii. V pátek večer po biopsii zvonilo neznámé číslo. Byl to výsledek biopsie. Paní mi řekla, že vzorky zkoumali dvakrát a skutečně v jednom našli v kalcifikaci nádor.

V tu chvíli jsem myslela, že pro mě skončil život: „Co já budu dělat?“ Naštěstí paní z centra měla již připravený další postup a rovnou mně oznámila, kam půjdu na operaci, kdy mám nastoupit i kdo mě bude operovat.

V den operace provedli nejdříve předoperační vyšetření, a pak označení ložisek uhlíkem. To provádí před operací radiolog, aby během operace chirurg sondou snadno ložiska k odoperování našel a odstranil. Odebrali mně i 2 nebo 3 uzliny, v těch ale nádor nebyl. V nemocnici jsem zůstala také ze všech operovaných ve stejný den nejdéle, protože pan doktor mě nechtěl pustit dříve, dokud dren nebude úplně čistý. Strávila jsem tam 9 dní.

To je dobře, že měli lékaři po sdělení diagnózy všechno takto rychle připravené a jedno navazovalo na druhé. Neměla jste čas o diagnóze tolik přemýšlet, je to tak, nebo se mýlím? Konec července 2018 mamografie, za měsíc, tedy v srpnu, biopsie, začátkem září výsledek biopsie a začátkem října hned operace, což je vlastně od podezření na nádor v červenci (25.) do jeho operativního odstranění v říjnu (2.) dva měsíce a týden.

I přesto, že jsem bojovník, jsem se v okamžiku sdělení diagnózy úplně sesypala. Do rána jsem nespala, hlavou se mně honily nejrůznější myšlenky typu: „Pro mě už skončil život.“ Začaly se mně vracet vzpomínky na otce, který umíral na rakovinu, a ptala jsem se: „Jak to se mnou všechno skončí?“ Nakonec jsem se k tomu postavila čelem, řekla jsem si, že se to odoperuje a možná se stane zázrak. Mám v životě štěstí na lidi, kteří se kolem mě pohybují, a zrovna na jednoho takového jsem narazila po operaci. Zajistil mně léčení u nich v nemocnici a předal vizitku na pana doktora Landu. Další, lékař blízký naší rodině, se mnou probíral následnou léčbu, hlavně mé rozhodnutí nepodstoupit už žádnou další radioterapii.

Kdy jste pana doktora Landu kontaktovala?

Myslím, že to bylo koncem ledna nebo začátkem února 2019. Šla jsem za ním na kliniku preventivní medicíny v Praze, kousek od I. P. Pavlova. Pan doktor se ptal na různé věci o onemocnění a slíbil, že mně připraví bylinky.

Co všechno potřeboval pan doktor k předpisu bylinných receptur vědět?

Chtěl vidět veškerá vyšetření, popsat, jak to probíhalo, pooperační propouštěcí zprávu. Všechno, co jsem kde dostala, jsem vždy přinesla panu doktorovi. Zeptal se mě ještě, jestli nejsem unavená, to jsem byla, i když i proto, že jsem chodila 2x týdně na kruhové tréninky, na loď a kolo. Doporučil mně zmírnit tempo, ale na druhou stranu žádné velké odpočívání, to by se mně při něm mohly hlavou honit špatné myšlenky. Také řekl, že budu zdravá, když budu pít čaje.

Radioterapii jste odmítla, jakou léčbu jste užívala?

Žádnou.

To vám nic nepředepsali?

Ano, předepsali, ale rozhodla jsem se ji nebrat?

Věděl o tom pan doktor? 

Zprvu ne, ale pak jsem mu to musela říct, musel tomu přizpůsobit fytoterapii.

Co na to říkal? Nepřemlouval vás léčbu neodmítat?

Řekl pouze, že jsem mu vůbec neudělala radost, protože jeho původní záměr byl mně napsat podpůrnou, doprovodnou terapii k léčbě z nemocnice. Naštěstí ale moje rozhodnutí na rozdíl od lékařů v nemocnici respektoval. 

V nemocnici jsem odmítla radioterapii, ale o tom, že nebudu brát antiestrogeny jsem neměla odvahu se zmínit. Stačilo, když jsem jim oznámila, že piju čaje dr. Landy. První lékařka tam byla hodně fajn, velmi rozumná, taková mladší. Když jsem odmítla radioterapii 30x á 2 minuty, snažila se mně zařídit aspoň protonovou léčbu, ale ani tu jsem nepřijala. Byla jsem zkrátka rozhodnutá už nic agresivního nepodstupovat.

Víte, pan doktor Landa má k pacientům úplně jiný přístup. Pan doktor Landa je lidský s milým, příjemným, profesionálním přístupem. Udělá si na vás čas. I když jej zrovna nemá, zavolá pak v 9 nebo dokonce v 10 večer, je to člověk, na kterého se můžete spolehnout.

A tento přístup vám v nemocnicích schází?

Ano. Tam prostě přijdete a jste pro ně stroj, číslo, na které mají deset, patnáct minut. Nikdo se vás pořádně na nic nezeptá, léčí vás kousek po kousku, ne komplexně jako celek. Nemohu říct, že by byli zlí, ale i takoví se najdou. Např. po rozumné paní doktorce se při třetí návštěvě objevila v ambulanci jiná lékařka. Té, když jsem řekla, že se současně léčím u dr. Landy a díky jeho čajům se cítím báječně, mi doslova odsekla, že si mohu sebrat ty svoje papíry a jít, kam chci. Jednak by si tohle neměla dovolit, a pak by přece měla být ráda, že pacientovi nic není a cítí se dobře.

Kolik čajů vám pan doktor předepsal?

Nejdříve dva. Po odmítnutí léčby mně musel předepsat třetí místo hormonů. Pan doktor Landa to tehdy okomentoval, že jsem mu to pěkně zkomplikovala, že teď bude muset vybádat ten třetí, který mě srovná hormonálně.

Kdy jste je začala pít?

Ty dva v únoru 2019 a třetí asi od května.

Pijete je pravidelně?

Ano, jsem pečlivý pacient, nevynechala jsem ještě ani den.

Nepídila jste se po tom, co v těch čajích je?

Ano, už podle vůně jsem hádala, co tam může být, jestli jsou stejné a ptala se pana doktora. Ten mně řekl, že v nich je i 50 druhů bylin.

Přicházelo s pitím čajů nějaké zlepšení? Jaké?

Já bych řekla, že asi ta únava, ta určitě zmizela. A první, co jsem viděla, tak se mně zlepšil zrak, kdy jsem si říkala, že snad za chvíli už ani nebudu potřebovat brýle. Přestaly mě pálit oči a neměla jsem je tak unavené. To mně opět potvrdili známí.

Kdy se to zlepšení událo?

Po takovém měsíci pití čajů. Ale hned ze začátku mně z nich bylo špatně od žaludku. Když jsem to konzultovala s panem doktorem, zjistil, že si je dělám moc silné. Dávala jsem si totiž místo kávové polévkovou lžíci na čtvrt litru vody.

Po půlroce pití čajů ke mně přicházelo čím dál více energie, cítím se teď báječně. Vůbec ne na 61, kolik mi je.

Musím potvrdit, že vypadáte podle zaslané fotky báječně, vůbec bych vám ten věk nehádala.

Je to úplně nový život, který mi stéká do žil. Začala jsem cvičit, v práci se cítím lépe a také jsem se přihlásila do školy. Na fakultu tělovýchovy a sportu, kde jsou báječné přednášky, jsem tam moc spokojená.

Kdy půjdete na kontrolní vyšetření?

Byla jsem před rokem, měla bych jít v říjnu, ale kvůli koronaviru půjdu až v lednu, na mamograf v prosinci 2020. To loňské vyšetření bylo také zajímavé. Když mi udělali mamograf, koukali na to, až si mě lékařka vzala k obrazovkám, ukázala mně předchozí nález a srovnání s tím, co je teď. Byla úplně překvapená, že tohle ještě nikdy neviděla, že ta tkáň vypadá úplně jinak, není taková „rozplizlá“, vůbec neodpovídá mému věku. Řekla, že by jej tipovala na snímek mnohem mladší ženy.

Ještě mě zajímala dědičnost, zda v rodině bylo toto onemocnění. To paní Flores popřela, na nádor ale zemřel tatínek, a to na rakovinu žaludku ve 38 letech. Nádorovému bujení předcházela vředová choroba. Paní Flores měla v mládí, ve 23 letech, také problémy se žaludkem, dokonce prodělala prasklý vřed. Tehdy jí pomohl bylinkář čaji a za dva roky onemocnění odeznělo. Od té doby se problémy již nevyskytly. Paní Flores má 42letou dceru, proto následovala otázka, zda se provádělo nějaké genetické vyšetření, nebo jestli si na vyšetření prsu začali zvát dceru.

Ne. Ale s dcerou jsem o tom mluvila a říkala jsem jí: „Bylo by dobrý, kdyby sis došla na mamograf.“ Také jsem to navrhla paní doktorce, ke které chodím, ta s tím souhlasila, ať dcera přijde, že to bude mít na pojišťovnu a bude chodit každé dva roky.

Když jsem zabrousila do rodinné i osobní anamnézy, tak si paní Flores vzpomněla na jednu velmi důležitou skutečnost, která onemocnění předcházela.

Nemohlo mít trošku vliv na ty kalcifikace, že se mi v přechodu „rozházely“ hormony? Brala jsem na to i nějakou léčbu.

Nějakou hormonální substituci?

Substituční léčbu jsem brala.

Od kdy do kdy? To je poměrně zajímavá informace.

To mi bylo asi 53 let. A brala jsem ji až do nalezení těch kalcifikací na mamografu.

Tedy 8 let?

Ano, 8 nebo 9 let, to bych se musela zeptat doktora.

Proč vám byla hormonální substituce předepsána? Trpěla jste nějakými klimakterickými potížemi?

Mně se motala hlava, nebyla jsem si schopna třeba zavázat tkaničky. Občas jsem měla návaly, bylo mně jenom trochu teplo, nebyla jsem zpocená.

A co teď, když hormony neužíváte?

Teď jsem asi díky těm čajům v rovnováze, nemám návaly, vůbec se zvýšeně nepotím.

Tak to je úplně perfektní. Paní Flores poděkuji za příjemný rozhovor, ze kterého se po sdělení o odmítnutí léčby nemohu stále úplně vzpamatovat. Jak já to do článku zformuluji? Nejlépe asi podle pravdy, běží mi hlavou. Popřejeme si příjemný večer, že na sebe budeme myslet, protože obě budeme ještě pracovat. Na závěr slibuji zaslání našich dětských knížek pro jejího 4letého vnoučka, protože se na webu paní Flores velmi zalíbily.

© Babyonline, s.r.o., 2020

Další užívání tohoto díla je možné pouze s písemným souhlasem vydavatelství Babyonline, které by nejdříve muselo získat svolení pacienta, kterého se daná kazuistika týká.

Zatím nejsou vloženy žádné příspěvky

Zatím nejsou vloženy žádné příspěvky

Zatím nejsou vloženy žádné příspěvky

Související články

Jak mohou pomoci účinné látky z bylin u nádoru vaječníku s metastázami? Jedná se o další neuvěřitelnou kazuistiku, tedy příběh skutečné pacientky, tentokrát lékařky.

S paní doktorkou jsme rozhovor začaly netradičně. Víte, ono skočit hned na úvod telefonátu do příběhu jednoho z nejzhoubnějších nádorů se nám asi oběma příliš nechtělo.

Nahoru
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace