Inzerce

Zlepšení příznaků revmatoidní artritidy podáváním bylinných čajů

Následující kazuistiku sepisuji s dcerou pacientky. Tu revmatoidní artritida v kombinaci s ulcerózní kolitidou doslova „zhubla“ na 38 kg. I když se váha po kortikoidech upravila, dostavil se tak masivní otok kolenního kloubu a rukou, že vedl k nehybnosti. A právě ve chvíli, kdy došlo v důsledku nemoci k upoutání maminky na domácí křeslo, její děti donutí situace jednat. Nemají to však jednoduché.

Jak to všechno s maminkou začalo?

Před 10 lety, možná už v roce 2009, měla mamka zažívací problémy. Tehdy jí bylo 69 let. Přišly krvavé průjmy a zhubnutí snad na 38 kilo. K tomu se ze dne na den přidaly otoky kloubů, kolen a ruce jí opuchly do takové míry, že jsme z toho byli úplně zděšení. Mamka měla hubené nohy a ruce jako hůlky a do toho obrovské oteklé zápěstí, ruce, prsty, kolena i kotník. Klouby jí samozřejmě bolely a otoky bránily v pohybu. Nemohla se vůbec hýbat. To, jak vypadala, jsem nikdy v životě neviděla, tenoučké nohy, na kterých bylo obrovské koleno. Bratr ji hned odvezl k lékaři a u lékaře zjistili, že k ulcerózní kolitidě se přidala revmatoidní artritida a začali jí obě onemocnění léčit.

Čím a s jakým efektem?

Dávali jí kortikoidy a další léky (dle dokumentace kortikoid prednizon a sulfasalazin, látka s protizánětlivým účinkem), kdy jí kolena trochu na chvíli splaskla, ale pak se příznaky vrátily. Takto se to střídalo. Střevo se zlepšilo po kortikoidech. Střeva jí hrozně bolela, průjmy byly šílené, co snědla, to jí pouze prošlo, nevstřebalo se, hubla, nohy i ruce jí bolely a začala se smiřovat s tím, že už asi umře. V letošním roce říkala: „Už mi bude k 80, tak asi umřu.“ Už nehýbala ani rukama.

Bratr se na to nemohl dívat, jak mamka jenom seděla v křesle nebo přes nateklá kolena chodila s nataženými nohami jako panák a mluvila o smrti. Říkal: „Hele, to není možné, kdo se o mamku bude starat, jenom tady sedí a nemůže vůbec nic, léky jsou na nic, musíme něco vymyslet.“ Navrhla jsem pana doktora Landu, u kterého se léčím, který mi přijde, že dokáže nemožné. „Ale jak to navlékneme na tu naši mámu?“ Protože jsme věděli, že ona čaje pít nebude, když jí řekneme, že je to od nějakého cizího doktora, kterého nezná.

Mamka nemá ráda byliny ani žádnou alternativní medicínu, tak jsme vymysleli, že jí to podáme jako přídatnou léčbu jejího ošetřujícího lékaře, kterou bratr „JAKO“ vyzvedl společně s léky. Mamka tedy bere dále léky a k tomu pije čaje.

Jak dlouho čaje pije?

Asi 3 nebo 4 měsíce.

A kdo jí je vaří?

Teď už si je vaří sama.

Nastalo nějaké zlepšení?

Ano, hned už asi po měsíci a půl.

A jak to zlepšení vypadalo? Mohla už vstát z křesla?

Přesně. Jí totiž splaskla kolena a zčásti jí splaskly ruce, prsty, s prsty teď může hýbat, dříve vůbec s nimi nemohla pohnout, nebyla ani schopná uchopit cvičící balónek, který jsme jí pořídili. Asi 2 prsty jí zůstaly zdeformované, ale nemá je vůbec opuchlé, má krásně štíhlé prsty, jenom nad některými prsty jí ještě zůstaly opuchlé klouby. Může chodit po bytě, dokonce je schopna v sobotu i v neděli uvařit oběd, to vůbec předtím nebyla. 

Jak dlouho před začátkem konzumace čajů už nebyla schopna ani uvařit oběd?

Tak možná rok a půl až dva.

Ujde něco i venku?

Ano, dojde na nákup, má to asi 500 metrů do obchodu a 500 metrů zpátky, používá chodítko.

To předtím nemohla?

Ne, s opuchlými koleny nebyla schopna vůbec ničeho.

Takže jste jí všechno nosili?

Ano.

Byla schopná se alespoň umýt?

No, to se vždy nějak doploužila do sprchového koutu, nemá tam žádný stupínek, a osprchovala se. Čistotu dodržovala, i když s problémy, musela odpočívat a sedat si, než vůbec s chodítkem došla do sprchy. 

Dnes chodí doma s chodítkem nebo bez?

Ne, ne, doma už chodí bez chodítka, akorát na nákup, nebo když se pohybuje po zahradě, tak s chodítkem, aby měla oporu. Říkala jsem jí: „Mami, to je úplně úžasný, ty můžeš ohýbat kolena,“ a ona mi to předváděla a říkala: „No, to je bezvadný, já už hejbu koleny.“

Ještě by mě zajímalo, jestli to již maminka ví, že jsou čaje od pana doktora Landy.

Ne, nikdo to neví.

V tuto chvíli jsem se neubránila mírnému smíchu a zkonstatovala: Takže její lékař neví, že pije čaje, a také to, že mamince tvrdíte, že je má od něj. Maminka neví, že pije čaje od doktora Landy a pan doktor Landa neví, že jste o něm mamince neřekli.

Přesně tak.

Ošetřující lékař se neptal, když viděl takové zlepšení, čím to je?

Ne, protože v době koronaviru ordinuje pouze po telefonu a mluví s bratrem.

A on mu to neřekl?

Ne, pouze si od něj nechá poslat recept na telefon.

Naposledy tedy u něj maminka byla 17. ledna 2020?

Před ¾ rokem, ano.

Lékař se vůbec neptá, jak jí je?

Ne.

To tam taky snad nemůžu do toho rozhovoru dát!

Maminka, protože je pečlivá a myslí si, že jí čaje předepsal její lékař, tak je poctivě pije od rána do večera, dělá jí to dobře, zlepšuje jí to i střeva, protože už nejde každý den 5x nebo 10x na záchod, ale 2x.

Tak často chodila před pitím čajů?

Ano, ano. Také teď nemá krev ve stolici. Hodně se teď spravila, vypadá dobře, je vidět, že co sní, už se vstřebá. Dříve zhubla na 38 kilo při výšce 167 cm, pak po kortikoidech přibrala na 60 a teď už má takových 65 kilo.

A jak tu změnu hodnotí maminka? Že už chodí, může téměř bez problémů jíst?

Mamka je skeptik. Zlepšení zhodnotila, že je to tím, že bude léto, a proto je jí dobře. Ale, že máme počkat, až bude zima, tak bude zase opuchlá. Ale my ji při tom necháváme, protože jsme rádi, že čaje pije.

Nechcete jí to říct, protože si myslíte, že by čaje odmítla?

Ano. Když se teď zlepšuje, necháme ji, třeba až to bude pít dva roky, tak jí to řekneme.

Ani ne po týdnu volala dcera, že nastal u maminky další posun. 

Musím vám hned volat, u mamky je další posun. Mamka nejen, že chodí bez hole, bez chodítka, ale dnes jsem ji zastihla, jak chystala popelářům plnou popelnici na silnici před dům. Mou pomoc odmítla. Zatímco dříve vůbec nemohla přijet za dcerou a vnukem, jejím pravnukem, protože už nemohla chodit, nikdy tam nebyla, tak už řekla, že by se tam ráda vypravila: „Že mě tam zítra vezmeš?“ Na zahradě běžně chodí a sbírá ořechy. A už začala říkat: „Víš, co já si myslím? Že to jsou asi ty čaje. To není jinak možné, já už můžu normálně chodit.“ A prý, aby jí čaje můj bratr nezapomněl objednat. Že už jí budou končit.

Také je posun u ulcerózní kolitidy, kdy si dokonce namazala chleba se sádlem a škvarky, to dříve vůbec nemohla.

Předpokládám, že to ale zatím mamince říkat nebudete, od koho jsou čaje, že počkáte až po té zimě, ne? :-)

Přesně tak. Ještě není ten správný čas jí to říct. Ale už jí to „šrotuje“. Je to neskutečné, ale během 4 měsíců je mamka schopna vzít těžkou popelnici, otevřít si branku, jít bez chodítka. A jak vždycky tvrdila, že brzy umře, tak teď se vyjádřila: „Já tady budu ještě deset, patnáct let.“ Jednak se to zlepšilo už za první tři měsíce pití čajů, ale během toho posledního, 4. měsíce úplně razantně. Na podzim se to její onemocnění navíc vždycky naopak zhoršovalo. Tak jestli k tomu letos nedojde, o čajích jí řekneme, od koho jsou.

Zajímavý případ, že? Dceři děkujeme za poskytnutí zdravotního příběhu maminky, určitě se k němu po čase vrátíme. 

© Babyonline, s.r.o., 2020

Další užívání tohoto díla je možné pouze s písemným souhlasem vydavatelství Babyonline, které by nejdříve muselo získat svolení pacienta, kterého se daná kazuistika týká.

Zatím nejsou vloženy žádné příspěvky

Zatím nejsou vloženy žádné příspěvky

Zatím nejsou vloženy žádné příspěvky

Související články

Tahle diagnóza se snad nevyhne žádnému školou povinnému dítěti. Mohu potvrdit, že ani u obou mých dětí tomu nebylo jinak. Samozřejmě i já v dětství zápasila s opakovaně se objevující bradavicí. Byla sice jenom jedna, ale její hloubka a umístnění na plosce nohy v oblasti paty stály za to, opravdu si nemohla vybrat lepší místo. Trvale mě opustila až po rozsáhlém operačním výkonu, a to plošně i do hloubky. Moje děti naopak trpěly na menší bradavice. Tekutý dusík vůbec nepomáhal, ale u obou jsem byla úspěšná s vytrvalou každodenní aplikací velmi agresivního roztoku na bradavice. Tento každovečerní rituál po dobu několika měsíců děti opravdu neměly v lásce. To jsem ovšem nevěděla, že se na to dá jít i jinak. Jak? Třeba fytoterapií pana dr. Landy.

Nahoru
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace