Téměř každý z nás se ve svém životě setká se stavem, že má sám, nebo někdo z jeho blízkých červené jedno či obě oči. Někdy se může jednat o banální „podráždění spojivek“, jindy o velmi závažný problém - např. záchvat zeleného zákalu nebo zánět duhovky. Je dobré mít o těchto stavech základní představu a rozhodnout se, zda „to zvládnu sám“ nebo zda musím co nejdříve vyhledat odbornou pomoc. Důležitým hodnotícím kritériem je, zda jsou červené obě oči, či jen jedno oko.
Záněty spojivek
Nejčastější příčinou zarudnutí obou očí je zánět spojivek. Záněty spojivek můžeme rozdělit na infekční a neinfekční.
Infekční záněty
Infekční záněty jsou nejčastěji bakteriální a virové, méně často pak chlamydiové. U všech těchto zánětů je potřebné dodržovat základní hygienická opatření, protože se jedná o záněty s rizikem přenosu kontaktem – tedy pečlivé umývání rukou před a po aplikaci kapek, vlastní mýdlo, vlastní ručník, neprotírat oči rukama.
Bakteriální záněty
Pro bakteriální záněty je obvykle typická hlenohnisavá nebo hnisavá sekrece z očí (řasy jsou sekretem často slepené, po ránu oči nejdou otevřít), víčka bývají často oteklá, zarudlá, spojivky jsou hodně překrvené, oči bolí, řežou.
V léčbě jako první pomoc můžeme použít volně prodejné kapky s dezinfekčním a adstringentním účinkem, následně je vhodné léčení antibiotickými kapkami. Bakteriální zánět spojivek (zarudlá a oteklá víčka, překrvené spojivky, hlenohnisavá sekrece)
Virové záněty
Virové záněty spojivek jsou nejčastějšími infekčními záněty. Nejčastěji je způsobují adenoviry, ale téměř všechny známé viry mohou způsobit zánět spojivek, někdy i se zánětem rohovky. Tyto záněty jsou doprovázeny zarudnutím spojivek, sekrece bývá jen malá nebo žádná, často bývá slzení. Oči pálí, řežou, štípou. Virové záněty obvykle odezní samy, pokud je jejich průběh zdlouhavý, nasazuje lékař kombinované kapky – antibioticko-kortikoidní (antibiotikum zabrání sekundární superinfekci, kortikoid sníží nepříjemné pocity na povrchu oka, slzení a projevy zánětu). Přesně cílenou léčbu máme jen na herpetický zánět spojivek a rohovek, kde ji je nutno použít, protože tyto záněty se rády vracejí a mohou způsobovat dlouhodobé potíže či postihnout další struktury oka. Virový zánět spojivek (mírné zarudnutí víček i spojivek, minimální sekrece)
Chlamydiové záněty spojivek
Z chlamydiových infekcí se v našich oblastech vyskytuje tzv. inkluzní chlamydiový zánět spojivek, který vyvolávají některé sérotypy Chlamydia trachomatis. Jde o nejčastější sexuálně přenosnou chorobu. K infekci dochází nejčastěji kontaktem genitálie, moč - oči, je možný i přenos z infikované matky na novorozence při porodu porodními cestami. Léčba chlamydiového zánětu spojivek spočívá vždy v celkově podávaných antibiotikách a často bývá svízelná.
Infekční zánět víček – ječné zrno
Podráždění spojivek může být též způsobeno zánětem víček a jeho okrajů. Velmi časté je tzv. ječné a vlčí zrno, které se projevuje otokem, zarudnutím a zduřením části víčka. Postupně se zánět ohraničí a zbytkové ložisko se může vstřebat nebo (pokud se toto nestane) je jej potřeba vyčistit chirurgicky. Záněty okrajů víček pak obvykle působí zarudnutí víček, v řasách bývá zaschlý sekret, spojivky mohou být podrážděny, oči řežou a pálí. Zde je v léčbě velmi důležitá hygiena okrajů víček, v případě zhoršení pak léčba antibioticko-kortikoidní mastí.
Neinfekční záněty
Neinfekční záněty spojivek jsou nejčastěji alergické. Protože spojivka je v přímém kontaktu se zevním prostředím a jsou v ní hojně obsaženy buňky, které se na alergické reakci podílejí, bývají alergické záněty spojivek velmi časté.
Sezónní alergická konjunktivitida
Nejčastěji se setkáváme s tzv. sezónní alergickou konjunktivitidou, při které spojivka reaguje zánětem na kvetoucí dřeviny, kytky, trávy. Často bývá spojena s rýmou či kašlem. Hlavním příznakem alergického zánětu spojivek je svědění očí, ale taky pálení, slzení, zarudnutí a otoky víček. Výrazné reakce bývají u malých dětí. Obvykle když proběhnou neposečenou loukou či zahradou, otečou jim nejenom víčka, ale „nafoukne“ se i spojivka, která se klene z oční štěrbiny. Léčba těchto zánětů musí být vždy komplexní a ve spolupráci s alergologem. Pacientům podáváme celkově antihistaminika (léky tlumící alergickou reakci) a lokálně kapky, jejichž typ záleží na tom, v jaké fázi a jak intenzívní alergie probíhá. Velmi důležitá jsou i režimová opatření – po návratu z přírody vysvléci a vyprat oblečení, osprchovat se, umýt vlasy (cílem je spláchnou alergeny – tedy pyly – pryč s povrchu těla). Alergický zánět spojivek (otok a zarudnutí víček, překrvení spojivky, která se klene z oční štěrbiny- chemóza)
Alergické záněty mohou probíhat i celoročně, tam bývají hlavním zdrojem potíží roztoče a plísně.
Syndrom suchého oka
Příčinou zarudnutí obou očí může být i tzv. syndrom suchého oka. Jde o stav, kdy je na povrchu oka narušen slzný film, na což oko reaguje větším či menším zarudnutím spojivek, pálením, řezáním, pocitem cizího tělíska, únavou očí, slzením. K rozvoji tohoto syndromu přispívají různé oční choroby, celková onemocnění, podávané léky, hormonální antikoncepce, znečištěné zevní prostředí, práce v klimatizovaných prostorách, práce s počítači. Diagnostika tohoto stavu může být někdy dosti obtížná a komplikovaná. Zjednodušeně v léčbě používáme různé typy umělých slz, které nahrazují porušenou složku slzného filmu, někdy s výhodou užijeme i protizánětlivé kapky či masti, v těžkých případech je možno použít i kapky, které jsou vyrobeny z krevního séra pacienta. Syndrom suchého oka (různá intenzita zarudnutí víček, různá intenzita zarudnutí spojivek, slzení)
Nesprávná brýlová korektura
Zarudnutí a zčervenání okrajů víček a spojivek může být přítomno i jako součást tzv. astenopeických potíží – tedy tehdy, pokud není správně dokorigovaná brýlová korekce. V takové situaci při čtení nebo jiné práci náročné na zrakovou ostrost musí člověk neustále doostřovat, oko více osychá, unaví se. Zde je pak jediným řešením návštěva oftalmologa nebo optometristy a nasazení správné brýlové korekce.
Velmi často se můžeme setkat s tzv. reaktivní hyperémií (překrvením) spojivek, které vzniká po podráždění oka – např. ve větru, mrazu, po pobytu v zakouřené místnosti nebo po plavání v bazénu s chlorovanou vodou. Zde velmi rychle pomohou kapky s protizánětlivým, adstringentním a dezinfekčním účinkem, které jsou volně prodejné v lékárně.
Zarudnutí jednoho oka
Jiná situace pak nastává při zarudnutí jednoho oka. Může se jednat o potíže mírné a stavy nezávažné – např. alergické podráždění jednoho oka po protření si oka znečištěnou rukou, na jednom oku počínající zánět spojivek, přítomnost cizího tělíska na povrchu oka (po větrném počasí, broušení, práci…), zarudnutí spojené se změnami na povrchu oka – nejčastěji papilom, cysta či hemangiom spojivky, pterygium (duplikatura spojivky), podspojivkové krvácení netraumatického původu. Pokud však jsou potíže výrazné, spojené s bolestí oka a jeho okolí, se zhoršením či ztrátou vidění či spojené bezprostředně s úrazovým mechanizmem, je potřeba vyhledat lékaře, protože tento stav může znamenat vážný stav oka, který může ohrožovat zrak.
Mezi nejzávažnější a zároveň nejčastější stavy zarudnutí jednoho oka patří onemocnění rohovky, zánět duhovky a akutní záchvat zeleného zákalu.
Rohovka je v přímém kontaktu se zevním prostředím, před infekcí je chráněna mechanickou bariérou víček a pravidelným mrkáním, které udržuje na jeho povrchu pravidelný slzný film, který obsahuje řadu ochranných látek. K zánětům či vředům na povrchu oka mohou přispět úrazy oka, stavy spojené s chirurgickými zákroky, nošení kontaktních čoček, oslabená celková imunita a mnoho dalších.
Vřed rohovky
Vřed rohovky se obvykle projevuje výrazným zarudnutím oka, bolestí oka a jeho okolí, řezáním a zhoršením vidění. Na základě vyšetření a výsledků stěrů se nasazuje intenzívní lokální antibiotická léčba, v případě rozšíření zánětu na další struktury oka je nutno přistoupit k celkové aplikaci antibiotik. Léčbu vředu rohovky je potřeba započít co nejdříve, aby se zánět nerozšiřoval a neprohluboval a nepostihl další struktury oka. Obvykle se hojí různě intenzívní jizvou rohovky, která pokud je umístěna v centru rohovky – tedy v ose vidění, může do budoucna snižovat zrakovou ostrost.
Vřed rohovky (výrazné překrvení oka, velký bělavý vřed rohovky, zašednutí rohovky v širokém okolí vředu)
Záněty povrchu rohovek
Záněty povrchu rohovek jsou obvykle virového původu, zarudnutí oka bývá méně výrazné než u vředu rohovky, oko spíše řeže, pálí, bývá pocit cizího tělíska v oku, je přítomno slzení, světloplachost. Nejčastějším původcem těchto zánětů jsou herpetické viry a adenoviry.
Zánět duhovky
Zánět duhovky je závažným stavem spojeným se zarudnutím jednoho oka. Tento typ zánětu má obvykle vnitřní (endogenní) původ – nejčastěji bývá spojen se systémovým onemocněním (m. Bechtěrev, revmatoidní artritida, sarkoidóza, tuberkulóza), s celkovou parazitární, virovou nebo myotickou infekcí (komplikace toxokarózy, herpetického onemocnění oka). Asi u 25 % všech zánětů duhovky se nepodaří jejich příčinu odhalit.
Hlavním projevem zánětu duhovky je zarudnutí jednoho oka, jeho bolest, bolest okolí oka. Výrazná je světloplachost, bolesti oka při čtení a při pohledu do blízka. Zornice postiženého oka ve srovnání se zornicí zdravého oka bývá často užší či zneokrouhlena. Při takovýchto potížích je potřeba navštívit lékaře co nejdříve, protože déletrvající zánět duhovky může v oku způsobit nevratné změny. V rámci vyšetření obvykle provádíme odběry a další paraklinická vyšetření, jejichž cílem je odhalit příčinu zánětu. Léčba pak v sobě zahrnuje aplikaci protizánětlivých kapek, ev. celkové podání protizánětlivých léků, podání mydriatik (kapek na rozšíření zornice), které brání vzniku srůstů zanícené duhovky s čočkou, ev. korekci nitroočního tlaku, který může v průběhu zánětu dosahovat patologických hodnot. Po zjištění příčiny potíží je pak důležitá léčba a stabilizace onemocnění, které k zánětu vedlo. Zánět duhovky (výrazně překrvené spojivky, snížená transparence rohovky, bělavý zánětlivý výpotek na dně přední oční komory)
Zelený zákal (glaukom)
Dalším vážným stavem, který je spojen se zarudnutím jednoho oka, je akutní záchvat zeleného zákalu (glaukomu). Jde o stav, kdy dochází k prudkému vzestupu nitroočního tlaku na základě poruchy cirkulace tekutiny uvnitř oka. Stav se projevuje velmi silnou bolestí oka, zarudnutím oka a často rozšířenou vertikálně oválnou zornicí. Bývá silná bolest okolí oka a hlavy. Často se přidává i alterace celkového stavu, nevolnost a zvracení, takže není výjimkou, že pacient navštíví lékaře s příznaky „žlučníkového záchvatu“ a teprve po pečlivém vyšetření bývá odeslán k oftalmologovi. U tohoto stavu je velmi důležité co nejrychlejší nasazení léčby – snížení nitroočního tlaku. Vysoké hodnoty nitroočního tlaku poškozují zrakový nerv a mohou vést v krátké době (i jen několika hodin) k výraznému zhoršení vidění, ev. i ke slepotě. Léčba spočívá v místním podání kapek, které snižují nitrooční tlak, podání tablet ev. infúzní léčbě. Následuje pak léčba laserová ev. chirurgická dle stavu oka a příčiny, která glaukomový záchvat vyvolala. Akutní glaukomový záchvat (na levé straně obrázku oko překrvené, širší zornice)
Kdy navštívit s červeným okem (očima) očního lékaře?
Přesná diagnostika stavu červeného oka patří do rukou lékaře specialisty. Na základě podrobné anamnézy, subjektivních příznaků, vlastního klinického nálezu a dalších podrobných vyšetření zhodnotí stav oka a zavede odpovídající léčbu.
A kdy je potřeba očního lékaře navštívit? Vždy, když je zarudnutí oka spojené s bolestí oka a ev. jeho okolí, se světloplachostí, zhoršením či ztrátou vidění nebo pokud tento stav navazuje na úrazový děj či chirurgické ošetření oka.
Autor: MUDr. Zdeňka Wandrolová