Základem dokonalé ústní hygieny je pravidelnost a vhodně zvolené pomůcky! Pro dokonale čisté zuby není zapotřebí jen umět ovládat vhodnou techniku čistění zubů, ale k dokonalosti nám přispívá i správná volba zubního kartáčku.
Proč je volba zubního kartáčku důležitá?
Zvolením správného zubního kartáčku docílíte účinného a kvalitního odstranění povlaků bez možnosti poranění dásní.
Jak často měnit zubní kartáček a proč?
Zubní kartáček by měl bez porušení vydržet 3 měsíce. Pokud vydrží méně, znamená to přílišný tlak na kartáček. Kartáček je vhodné vyměnit po 3 měsících či po jeho opotřebení (roztřepení vláken) nebo po každém infekčním onemocnění (rýma, chřipka, angína...). Opotřebovaným kartáčkem nejsme schopni kvalitně vyčistit zuby a to vede k uplívání povlaku a následnému vzniku zubního kazu a parodontopatií (zánět dásně, parodontóza). Výměna kartáčku z důvodu infekčního onemocnění je v přítomnosti bakterií ulpívajících na vláknech kartáčku a jejich možném dalším přenosu.
Kriteria výběru zubního kartáčku
Při výběru klasického zubního kartáčku se držte několika pravidly:
- tvrdost → měkký (soft, super soft, ultra soft)
- vlákna → rovně směřující a rovně střižená, hustě osazený kartáček
- hlavička kartáčku → krátká, malá, bez plastových prvků
- krček kartáčku → pevný, nepohyblivý a rovný
- rukojeť → dostatečně dlouhá pro pohodlné držení
- věková skupina → především u dětí vybírejte podle věku dítěte, příliš velký kartáček nemusí vyhovovat velikosti dětských úst
 |
  |
Foto 1-3: Správný typ kartáčku pro čištění: měkká, hustá, krátká, rovně zastřižená vlákna, neohebná rukojeť, dostatečně dlouhá.
 |
  |
Foto 4-6: Chybné zubní kartáčky. Na prvních dvou fotografiích s pevnými plastovými prvky, na třetí je nevhodná ohebnost hlavičky a nestejně dlouhá vlákna. U všech je nevhodná také tvrdost a nízká hustota vláken.
Tvrdý vs. měkký zubní kartáček
Lidé se často domnívají, že měkký kartáček nedokáže odstranit plak tak účinně, jako kartáček tvrdý. Opak je ale pravou. Plak je kašovitá hmota, kterou lze účinně odstranit již měkkým kartáčkem. Tvrdý nám může způsobit mnoho komplikací. Vhodný příklad z běžného života je mytí nádobí. Není třeba na čerstvou nečistotu použít drátěnku, postačí měkká houbička. Drátěnka na nádobí zanechává hluboké rýhy, nádobí ničí a vše neodstraní. Zbylou nečistotu je zapotřebí odstranit houbičkou. Stejně je to i s tvrdým a měkkým kartáčkem.
Vlákna kartáčků potřebují pro svou práci kopírovat tvar zubu a tedy se klonit k jeho povrchu. Díky vyšší tvrdosti kartáčku je potřeba zvýšit tlak na kartáček. Přílišný tlak na měkké a tvrdé zubní tkáně vede k ústupu dásní a obnažování zubních krčků (vznik recesů) a ke vzniku klínových defektů (nenávratné ubývání zuboviny v krčkové oblasti).
Měkká vlákna kartáčku dokážou přilnout k povrchu zubu bez přítomnosti vyššího tlaku na kartáček a tím se dostanou do vhodné pozice pro efektivní odstranění zubního plaku.
Vlákna zubního kartáčku – kolik a jak střižená
Vlákna kartáčku by měla směřovat rovně, neměla by se křížit a být zastřižená do různých délek. Hlavička kartáčku by měla být osazena hustě vlákny v několika řadách. Velký počet vláken vám usnadní a zefektivní čištění. Často bývá tento údaj napsaný na samotném kartáčku, nebo na jeho obale. Vhodný počet vláken by měl přesahovat 2000, platí čím více, tím lépe. Pokud nejste zvyklí používat příliš měkké kartáčky a byl by to pro vás velký skok, je dobré začít s používáním kartáčku s méně vlákny (soft, cca 1000 vláken) a postupně se dostávat na hustě osazené měkké kartáčky (super soft cca 3000 vláken, ultra soft 5000 vláken).
Hlavička zubního kartáčku – její velikost
Je vhodné, aby hlavička kartáčku byla malá a krátká. Jen tak, aby dokázala vyčistit maximálně dva zuby v jeden okamžik. Kouzlo malé hlavičky kartáčku tkví v detailním čištění, nejlépe zub po zubu. Jen tak na žádný zub nezapomeneme. Malá hlavička zubního kartáčku je zejména vhodná pro děti a pro jedince s malými ústy či obtížným přístupem ke stoličkám. Při čištění je nutné se nanejvýš posouvat s kartáčkem jen na jeho délku pracovní plochy tj. hlavičky. Ta by neměla obsahovat žádné plastové prvky. Tyto prvky účinnost čištění nezvyšují, avšak napomáhají v destrukci měkkých tkání (dásní).
Foto 7: Ideální velikost hlavičky zubního kartáčku pro dospělé. U dětí volíme přiměřeně velikosti úst a zubů.
Rukojeť zubního kartáčku
Zubní kartáček by měl být pevný, neohebný při čištění. Některé typy kartáčků pruží a ohýbají se. Tlak na pracovní plochu hlavičky se nerovnoměrně roznáší, to vede k odklonu vláken od plochy zubů a tedy k rezistenci plaku.
Rukojeť kartáčku by měla být dostatečně dlouhá pro správné držení. U dětských kartáčků je zapotřebí, aby rukojeť byla delší. Rodič by měl s čištěním pomáhat, je tedy třeba, aby se na rukojeť vešla i ruka dospělého. Pro snazší úchop zubního kartáčku handicapovaným jsou vhodné zubní kartáčky s širokou rukojetí nebo s přídavným plastovým držákem.
Dětské zubní kartáčky
Dětské kartáčky vybíráme podle věku dítěte. Malé děti s prvními zoubky by měli používat kartáčky nejmenší, pro ně určené. S věkem a růstem poměrů v dutině ústní je možné volit kartáček větší. Děti cca od 12 let už mohou používat kartáčky určené pro dospělé. Příliš velký zubní kartáček se do dětských úst nevejde a dítě s ním nedokáže manipulovat. Na první prořezané zoubky je vhodné používat gumový prsťáček, později malý měkký dětský kartáček a měkký sólo kartáček s krátkými vlákny na dočišťování.
Sólo kartáček – jednosvazkový zubní kartáček
Sólo kartáček neboli jednosvazkový kartáček je určený pro detailní dočištění především krčkové oblasti zubů, pro snazší přístup ke špatně dostupným zubům (osmičky, stěsnané zuby) nebo k implantátům. Čistí se technikou zub po zubu. Jde o nejdokonalejší variantu čistění, která ovšem vyžaduje trpělivost, čas a zručnost. Vyrábí se ve dvou variantách – s kratšími vlákny a s vlákny delšími. Dlouhá vlákna jsou vhodná především pro jedince s rovnátky či implantáty. Kartáček s krátkými vlákny je vhodný pro ostatní a pro dočišťování mléčných zubů. Na tento kartáček se nesmí tlačit a používá se bez zubní pasty. Není tedy nezbytně nutné být po celou dobu čištění v koupelně. Díky tomu se stává oblíbeným u dětí a dospělých, je možné ho používat například u sledování televize, počítače či u čtení. Jeho výměna by měla být každé 3 měsíce.
 |
 |
Foto 8-9: Solo kartáček s krátkými vlákny, který používáme pro dočištění zubů. Pro čištění rovnátek vypadá obdobně, má pouze měkká a dvojnásobně dlouhá vlákna.
Mezizubní kartáčky
Zub má 5 ploch, které je zapotřebí vyčistit. Klasický kartáček je schopen odstranit plak pouze ze 3 ploch, tj. kousací plošky, strany zubu orientované ke rtům a tvářím a strany orientované k jazyku. Zbylé dvě strany, které se nacházejí mezi jednotlivými zuby, musí vyčistit kartáček mezizubní. Správnou velikost mezizubního kartáčku by pro každého měla vybrat dentální hygienistka nebo zubní lékař. Obvykle se jedná o jednu až dvě velikosti. Mezizubní kartáčky se liší dle barvy, velikosti a drátkem uvnitř kartáčku. Malý kartáček nevyčistí dostatečně mezizubní prostory a dává tak příležitost bakteriím škodit. Velký mezizubní kartáček se do mezizubních prostor naopak nevejde vůbec nebo je příliš natěsno. Drátek ve středu mezizubního kartáčku může být holý nebo potažený plastem či teflonem. Potažené drátky ve středu mezizubních kartáčků jsou často odolnější vůči opotřebování, jsou doporučované k čištění u implantátů. Vhodně zvolený mezizubní kartáček by měl dokonale odstranit plak a přitom by se drátek neměl dotýkat zubů.
Odolnost kartáčku záleží na manipulaci s ním. Při správné technice je kartáček vhodné měnit po 14 dnech až po 1 měsíci, nebo jakmile vlákna přiléhají na drátek kartáčku.
Každá firma má své barevné označení velikostí, je tedy nutné pamatovat si svou velikost mezizubních kartáčků. Tato velikost se může měnit a měla by být kontrolována na ošetření u dentální hygienistky nebo zubního lékaře.
Foto 10: Různé typy a velikosti mezizubních kartáčků.
Dentální nit
Dentální nit je vhodné používat do míst, kam se mezizubní kartáček nevejde nebo současně s mezizubním kartáčkem, kde jsou zuby těsně u sebe a vytváří tak dlouhý bod kontaktu dvou zubů.
Pro snadné zavádění je vhodná nit voskovaná. Při zvýšené kazivosti můžeme využít fluoridované nitě. Extra typem dentálních nití jsou tzv. expandující – nit se při kontaktu se slinou nafoukne a zvětší svůj objem. Tím zvětší i svou čistící plochu. Pro jedince s implantáty nebo můstky je vhodná speciální nit – superfloss. Pro snazší zavádění superflossu je možné použít speciální zavaděč.
Foto 11: Mezizubní niť v držáku, vhodná na cestování, do kabelky.
Foto 12: Pro netraumatizující metodu čištění je lepší niť. Niť napnutá v držácích, jako je flosspic, není ohebná, a tedy nedokáže kopírovat tvar zubu.
Klasický zubní kartáček vs. elektrický zubní kartáček
Klasickým manuálním kartáčkem dokážeme vykonat stejnou práci, ale stojí nás to víc úsilí a času. Pro ty, kteří nemají čištění zubů jako koníček a chtějí si tuto práci ulehčit, avšak nevzdat se pocitu dokonale čistých zubů, jsou tu k dispozici nejrůznější pomocníci. Existuje několik typů elektrických zubních kartáčků, které se liší především pohybem čistící hlavice. Sonickým nebo oscilačně-rotačním elektrickým kartáčkem s vhodnou hlavičkou můžete čistit každý den. U výběru hlaviček dbejte stejných kritérií jako u manuálního kartáčku tj. měkký, rovně střižená vlákna, rovně probíhající vlákna, bez plastových prvků. Výhodou elektrického kartáčku je zabudovaná časomíra čištění. Po intervalu 15 sekund elektrický kartáček vydá signál. Celkový čas jednoho cyklu čištění bývá 2 minuty, pro dokonalé detailní čištění je ovšem nutné cyklus opakovat. Další výhodou elektrického kartáčku je signalizace přílišného tlaku na kartáček či neklesající výkonnost jako je to u člověka. Lidé jsou často unavení a nečistí tak precizně, jak by měli. To se elektrického kartáčku netýká. Je však třeba podotknout, že ačkoliv se může zdát, že elektrický kartáček na zuby čistí sám, není tomu tak. I u čištění elektrickým kartáčkem je nutno myslet na správnou techniku čištění. Při nevhodné technice může nejen dojít k ulpívání plaku, ale také k destrukci měkkých a tvrdých tkání. Elektrický zubní kartáček není vhodné používat s abrazivními prostředky, jako jsou bělicí pasty (whitening) nebo bělicí pudry.
Foto 13 vpravo: Příklad elektrického zubního kartáčku.
Typy pohybů: rotační, oscilačně-rotační, sonický
Od rotačních kartáčků se již ustupuje, jsou zastaralé a byly prokázány nevhodné vedlejší účinky na zubní tkáně v podobě vzniku recesů (obnažování krčků) a klínových defektů.
V dnešní době se nejčastěji na trhu setkáváme s elektrickými kartáčky oscilačně-rotačními a sonickými.
Testování elektrických zubních kartáčků
Při testování těchto dvou typů elektrických zubních kartáčků na odstranění zubního plaku z povrchu zubu vyšel závěr, že sonický kartáček dokáže odstranit o cca 4 % více, než je to u oscilačně-rotačního kartáčku. Jednalo se především o hůře dostupná místa, jako jsou mezizubní prostory a zadní úseky chrupu (stoličky). Při porovnání elektrických zubních kartáčků a manuálních zubních kartáčků vyšlo, že elektrické zubní kartáčky dokážou odstranit více plaku než manuální kartáčky. Při vhodné technice čištění nebyla ani po roce užívání zjištěna destrukce parodontu v porovnání s manuálním kartáčkem.
Je důležité vědět, že ani při pravidelném používání elektrických zubních kartáčků nelze vynechat mezizubní pomůcky. Do mezizubních prostor se běžný kartáček nevejde.
Na trhu se objevují i výrobky typu vodních sprch a irigátorů pro čištění mezizubních prostor. Jedná se o vhodný doplněk hygieny, především u implantátů a protetických prací či pro handicapované. Mezizubní kartáčky ale nenahradí. Proud vody nedokáže odstranit plak dokonale, pouze vyplaví velké nečistoty a zbytky potravy. Plak je nebezpečný ve svých hlubokých strukturách, kde jsou obsažené velmi agresivní bakterie způsobující mezizubní kaz a parodontitidu. K těmto strukturám se proud vody nedostane. Pro příklad: plak je biofilm, který lze odstranit jedině mechanicky. Například pokud vylovíme kamínek z řeky, je na jeho povrchu patrný slizký obal tj. biofilm. Při omytí proudem vody biofilm přetrvává, je tedy nutné vzít kartáč. Tak je to i s plakem.
Autor: Petra Koucká, DiS.
