Jizva je méně hodnotná tkáň vzniklá poraněním, která vyzrává po dobu 4 až 6 měsíců. Během této doby je vhodné se o jizvu starat, aby bylo minimalizováno riziko vzniku patologických jizev jako jsou atrofické jizvy (např. po akné), nebo hypertrofické až keloidní jizvy.
Co je to jizva? Jak dlouho jizva vyzrává a jak?
Jizva je výsledkem hojení poranění a může prostupovat různými vrstvami měkkých tkání. Jde o biologicky méně hodnotnou tkáň, která nemá histologickou stavbu ani fyziologické vlastnosti zdravé tkáně.
Normální jizva je bledá, hladká, měkká a nebolestivá.
Každá jizva vyzrává různě dlouhou dobu, v průměru tři až šest měsíců, ale může vyzrávat i dva roky. Zpočátku je jizva zarudlá a až s odstupem několika měsíců dochází k jejímu postupnému problednutí. V optimálním případě vznikne fyziologická (normální) jizva, která je bledá, hladká, měkká a nebolestivá. Při poruše hojení vzniká patologická jizva. Nejčastěji se patologické jizvy dělí na keloidní, hypertrofické a atrofické. Specifické jizvy vznikají po popálení a jako strie. Je řada faktorů, například věk, rasa, anatomická lokalizace jizvy, typ traumatu, které mohou vést ke vzniku patologických jizev. Další problémy mohou jizvy působit svou bolestivostí či svěděním, různým zbarvením či tahem a samozřejmě i estetickým působením.
Typy jizev
Fyziologická (normální) jizva je bledá, hladká, měkká a nebolestivá.
Hypertrofická jizva je vyvýšená, keloidní přesahuje hranice původního zranění a atrofická jizva je vpadlá.
Hypertrofická jizva je vyvýšená, tuhá, červená a někdy může svědit. Jizva nepřesahuje hranice původního poranění. Vzniká nejčastěji v místech, kde dochází k napětí kůže a k častým pohybům. Většina hypertrofických jizev vznikne do jednoho měsíce od poranění a může se poté samovolně oplošťovat.
Keloidní jizva je vyvýšená, temně červená až fialová a typicky přesahuje hranice původního zranění. Bývá často příčinou nepříjemných pálivých a svědivých bolestí. Tendence k tvorbě keloidních jizev je dědičná. V mladším věku, zejména kolem dvaceti let, je riziko vzniku keloidní jizvy větší. Těsně po narození je riziko vzniku keloidu velmi malé. U starých lidí vznikají keloidy též vzácně.
Atrofická jizva je způsobená zničením kolagenu v kůži a podkoží během zánětlivého onemocnění (např. akné, plané neštovice atp.). Atrofická jizva může vzniknout i po chirurgickém zásahu. Jde o vpadlou jizvu pod úroveň okolní kůže.
Strie (pajizévky) jsou podlouhlé pruhy atrofické a zvrásněné kůže. Při vzniku mají červenofialovou barvu a postupem času blednou. Vytváří se nejčastěji na břiše, bocích, na prsou a v oblastech kloubů. Při vzniku strií hraje roli mechanické namáhání a hormony. Nejčastěji vznikají strie v těhotenství a pubertě, dále při některých endokrinních onemocnění, při užívání kortikosteroidů a při rychlém zvyšování váhy.
Z dalších typů jizev je možno uvést:
Široké jizvy, které vznikají po ranách šitých pod tahem, nepříznivě uložených (například nad klouby), nesprávně ošetřovaných (kdy se do rány mohou dostat nečistoty a infekce), či při poruše hojení.
Žebříčkové jizvy, vznikají při nutnosti široce zakládaných stehů, kdy je rána pod tahem apod.
Propadlé jizvy či jizvy schodovité vznikají po špatné adaptaci okrajů poraněné tkáně k sobě. Příčinou může být buď nepřesné šití nebo charakter úrazu, pokud jsou okraje potrhané, nebo dojde ke ztrátě podkoží.
Plošné jizvy vznikají při poškození kůže v ploše – popálení, opatření, poleptání, sedření kůže...
Postradiační jizvy jsou jizvy vznikající po ozáření (radioterapii nádorů), jsou plošné s hyperpigmentacemi a depigmentacemi, místy teleangiektéziemi (červené drobné žilky).
Jizvy je možno dělit i podle hloubky postižení.
Povrchová jizva je omezena jen na kůži a podkoží a hluboká jizva zasahuje i do hlubokých tkání – fascií, svalů nebo šlach. Důležité je, že změny v hlubších vrstvách měkkých tkání nemusí odpovídat místu řezu na kůži a oblasti přítomné jizvy. Problém vzniká u laparoskopických operací a u operací laserem, kdy změny na povrchu kůže jsou opticky minimální, ale o to větší změny bývají v hlubokých vrstvách v podobě srůstů. Srůsty jsou vazivové spojení s hlubšími strukturami, v břiše mohou být po operacích například srůsty mezi jednotlivými střevními kličkami. Ty jsou pak bolestivé na pohmat, při nadýmání a někdy brání i správnému trávení.
Podle časového horizontu se dělí jizvy na akutní, subakutní a chronické.
Bolestivá aktivní jizva vzniká při komplikovaném a prodlouženém hojení tkáně (při zánětu, namáhání oblasti s jizvou apod.). Díky uvolňování mediátorů zánětu dojde k roztažení kapilár, rozvoji otoku v podkoží a dráždění receptorů bolesti. Následkem je zvýšená citlivost v jizvě. Vlivem změny elasticity kůže v oblasti jizvy je snížená tolerance pro mechanické namáhání kůže. Jizva, která je řadu let bez příznaků se může za určitých okolností (akutní infekce, stres) stát aktivní.
Léčba hypertrofických a keloidních jizev
Jizvu nelze odstranit, pouze ji upravit.
Jizvy nelze nikdy definitivně odstranit. Lze je jen učinit méně kosmeticky patrnými.
Navzdory stále se zvyšujícímu množství informací o hojení ran, je léčba a prevence vzniku hypertrofických a keloidních jizev stále problematická.
Chirurgická excize (vyříznutí jizvy) má pouze dočasný efekt pro vysoké procento recidiv (znovu se objevení patologické jizvy).
Tvorbě deformujících jizev zabráníme působením tlaku na jizvu, čehož se hojně využívá u popálenin pomocí elastického prádla, místy vyztuženého destičkami. Tento tlak se doporučuje aplikovat dlouhodobě 1 – 2 roky.
Silikonové gely působí na jizvy podobně jako tlakové masáže. Urychlují jejich vyzrávání, zabraňují jejich zbytnění. Silikonový gel by se měl aplikovat po dobu dvou měsíců. Vhodná je jejich aplikace 20 hodin denně.
Kortikosteroidy. Jde o přímou aplikaci kortikoidu pomocí jehly do jizevnaté tkáně nebo aplikace na povrchu jizvy po ošetření frakčním CO2 laserem. Výrazně utlumuje zejména svědění. Léčebný účinek spočívá v jejich působení proti zánětu, stahuje cévy a potlačuje dělení buněk. Nejběžnějším vedlejším účinkem této léčby je kožní atrofie (ztenčení kůže), hypopigmentace kůže (zesvětlení kůže) a vznik teleangiektázií (rozšířených žilek). Při výrazném keloidním bujení se někdy využívá působení celkové chemoterapie a dalších přípravků.
Kryoterapie. Léčebného účinku se dosahuje zmrazením jizevnaté tkáně při -180 až -190 °C. Kryoterapie bohužel neprokazuje dle řady studií o mnoho lepší výsledky než prostá chirurgická excize (vyříznutí) jizvy.
Radioterapie je v léčbě keloidních jizev stále kontroverzní metodou. Byla sice prokázána nižší incidence recidiv (znovu se objevení) po ozáření keloidních jizev, ale na druhé straně se výrazně zvýší riziko maligního bujení (zhoubných nádorů).
Lasery. Pouhé odpaření jizvy pomocí ablačních laserů vede téměř vždy k recidivě (znovu se objevení). Na řadě studií byl prokázán výrazný efekt pulzních barvivových laserů.
Další možnosti terapie jsou působení radiofrekvence, frakčních laserů a ultrazvuku.
Léčba atrofických (vpadlých) jizev, odstranění jizev laserem
Ablační lasery se používají pro ošetření atrofických jizev po akné na obličeji, event. na zbroušení nepravidelných krajů jizev. Jedná se o ošetření efektivní, avšak nese s sebou řadu rizik. Obtížně se ošetřují oblasti s tenkou kůží. Dříve se k tomuto účelu využívala dermabraze (obroušení kůže).
Frakcionované (frakční) ablační lasery. Pracují na principu frakční fototermolýzy. Laserový paprsek je rozštěpen do mnoha tenkých paprsků, které jsou schopny pronikat hluboko do kůže a vytvářejí zde sloupce tepelného poškození. Díky této technologii je dosahováno účinku téměř srovnatelného s klasickými ablačními lasery, avšak s minimální dobou hojení a minimálními riziky.
Neablační lasery. K remodelaci jizev se užívají i neinvazivní metody, které téměř nepotřebují žádnou rekonvalescenci. Nevýhodou je nutnost řady opakování, velmi pozvolně nastupující efekt.
Chirurgická excize a transplantace má své místo při ošetřování hlubokých či rozsáhlých atrofických jizev.
K hodnocení charakteru a typu jizvy se ve světě i nás používá tzv. „Vancouver Scar Scale“. Hodnotí se pigmentace, pružnost, výška jizvy, barva, bolestivost a svědění.
U rozsáhlých jizevnatých poškození se vývoj orientuje na genetické inženýrství, kultivaci vlastní kůže či jednotlivých kožních struktur.
Jizvy po akné, odstranění jizev po akné
Jizvy po akné patří mezi jizvy atrofické. K jejich odstraňování se používá nejčastěji ošetření frakčními odpařujícími lasery, jako jsou Er:YAG laser, CO2 laser nebo radiofrekvence. Některé jizvy jsou velmi hluboké, potom připadá v úvahu jejich vyříznutí a zašití, nejčastěji se používá průbojník (speciální kruhový skalpel). Pokud jsou jizvy velmi povrchové je možno aplikovat chemický peeling apod.
Kožní přípravky na jizvy (mast na jizvy, krém na jizvy, gel na jizvy)
Masti, které se používají na ošetřování jizev obsahují nejčastěji jako účinnou látku kyselinu hyaluronouvou nebo silikony. Pokud je jizva vystouplá, svědí a je červená, doporučují se kortikosteroidy, ty již musí předepsat lékař.
Autor: MUDr. Kateřina Klauzová, MBA